Další spolehlivou pomůckou je kůra. U suchého dřeva kůra většinou částečně opadává, praská a odděluje se od dřeva. Pokud kůra pevně drží a nejde ji ani silou stáhnout, je to známka, že dřevo ještě vysychá. Na řezné ploše si pak všimněte drobných trhlinek, které se paprskovitě šíří od středu ke kraji. Tyto trhliny vznikají právě při vysychání, takže jejich přítomnost je dobrá zpráva. Pozor ale na příliš velké trhliny — ty sice značí suchost, ale zároveň naznačují, že dřevo mohlo být skladováno na přímém slunci a přesušené, což snižuje jeho výhřevnost.
Čištění a údržba roštu, na kterou se zapomíná Samotné vyhrabání popela ale nestačí. Rošt je třeba pravidelně čistit i od dehtu a sazí, které se na něm usazují při spalování vlhkého dřeva nebo při nedostatečném přísunu vzduchu. Ideální je rošt vytřít suchým hadrem, případně ocelovým kartáčem. Pokud jsou usazeniny opravdu silné, vyjměte rošt z kamen (pokud je vyjímatelný), namočte ho do teplé vody s jemným čisticím prostředkem a mechanicky ho dočistěte. Dbejte na to, aby byl rošt před vrácením do kamen zcela suchý.
Kůra stromu je jako oblečení – chrání ho před vnějšími vlivy, ale také prozrazuje, co se děje uvnitř. Když se kůra začne odlupovat, je to první signál, že dřevo ztrácí vlhkost. Ne každé odlupování ale znamená suché dřevo. Živý strom může mít přirozeně odlupující se borku, například u borovice nebo platanu. Rozdíl poznáte podle barvy a struktury odkrytého dřeva.
Proč barva kůry klame a jak ji správně číst Barva samotné kůry není spolehlivým ukazatelem. Vlhká kůra bývá tmavší, ale po dešti může být i suchá kůra tmavá. Proto se zaměřte na vnitřní vrstvy. Odloupněte kus kůry a sledujte, jak rychle se obnažené místo mění. Čerstvě odkryté suché dřevo rychle ztrácí lesk a během pár minut zmatní. Vlhké dřevo zůstává lesklé a na omak chladné. Často stačí přejet prstem po odkrytém místě – suché dřevo zanechá na prstu jemný prach, vlhké zanechá vlhký film.
Suché dřevo má typicky světlejší, našedlý nebo slámově žlutý odstín. Pokud pod kůrou uvidíte tmavé, hnědé nebo dokonce černé skvrny, jedná se o známku hniloby nebo plísně. Suché dřevo by mělo být rovnoměrně světlé, bez výrazných barevných přechodů. Vezměte do ruky kousek odloupnuté kůry a podívejte se na vnitřní stranu – pokud je suchá a křehká, dřevo je pravděpodobně suché. Pokud je kůra vlhká, pružná nebo na dotek studená, dřevo ještě obsahuje vodu.
Typickou chybou je spoléhat se pouze na povrchové praskliny. Prasklá kůra nemusí znamenat suché dřevo, pokud jsou praskliny mělké a dřevo pod nimi je stále tmavé. Skutečně suché dřevo poznáte podle toho, že se kůra odděluje sama, často i bez pomoci, a pod ní je dřevo s viditelnými jemnými trhlinkami. Tyto trhlinky mají světlé okraje, ne tmavé.
Nejdůležitější je rozlišit dva typy vzduchu: primární a sekundární. Primární vzduch přichází obvykle spodem nebo přední částí kamen a slouží k rozhoření. Sekundární vzduch je přiváděn nad hořící dřevo, často skrz zadní stěnu nebo pod sklo, a jeho úkolem je dohořívat plyny uvolněné ze dřeva. Pokud máte jen jednu klapku, nejedná se o dvouokruhový systém a musíte si vystačit s kompromisem. U moderních kamen je ale klíčové naučit se s oběma okruhy pracovat odděleně.
Pokud připravujete dřevo na topení nebo na řezbářské práce, mějte na paměti, že suchost poznáte lépe podle zvuku. Poklepejte na odkryté dřevo – suché vydává jasný, zvonivý tón, vlhké zní tlumeně a dutě. Ale barva kůry a podkorní vrstvy vám dá odpověď rychleji, aniž byste potřebovali nástroje nebo zkušenosti.
Jak popel správně dávkovat a kam ho rozhodně nepatří Popel je zásaditý, proto ho nikdy nerozsypávejte na půdu, která je už přirozeně zásaditá, nebo k rostlinám, které preferují kyselé prostředí – k borůvkám, brusinkám, rododendronům nebo azalkám. Vysoké pH by jim znemožnilo přijímat živiny. Naopak se hodí k zelenině, jako jsou rajčata, papriky, brambory nebo košťáloviny. Ideální dávka je asi jedna tenká vrstva (hrst na metr čtvereční) zapravená do země. Větší množství spálí kořeny a naruší půdní rovnováhu.
Jak poznáte, že máte kamna předimenzovaná? Typickým příznakem je, že musíte dusit přívod vzduchu na minimum, přesto teplota v místnosti stoupá nad únosnou mez. Dřevo pak nedohořívá dokonale, vzniká více popela a sklo se rychleji zanáší. Pokud se vám to děje, zkuste přikládat menší polena, ale častěji – ideálně každých čtyřicet až padesát minut. Tím sice prodloužíte interval mezi přikládáním, ale pořád to není optimální řešení. Lepší je upravit spalovací proces: přikládejte dřevo do žhavé vrstvy, ne na vychladlý popel, a regulujte přívod vzduchu postupně, ne nárazově.
No answers yet